Rádio Radecký není médiem žádné politické strany a zde publikované názory jsou prostě a jednoduše jen a jen naše. Již mnohokrát jsme se věnovali otázce volebního práva a způsobům, jak vybírat zástupce občanů. Zmínili jsme se dokonce i o dávné řecké tradici losování poslanců…
Dnes uvedeme dva argumenty proti všeobecnému volebnímu právu a nabídneme dvě alternativy.
Prvním argumentem proti všeobecnému volebnímu právu je lehkovážnost nezodpovědných voličů, kteří často nejsou schopni dohlédnout, co vše svým hlasem ovlivňují, a kteří se často rozhodují impulzivně pod dojmem zkratkovitých hesel, přičemž mnohdy ignorují reálné možnosti volených politiků (například krajští zastupitelé nezmůžou nic se stavbou dálnic, senátor nemá šanci přesměrovat platby z rozpočtu…). Zde se nabízí jednoduché, ale praktické řešení – vytvoření volebních seznamů.
Každý občan by se mohl zapsat na volební seznam. Zápis by byl zpoplatněn částkou cca 500 Kč a každý rok by se udržoval platbou nevelké částky cca 250 Kč. Při zápisu do seznamu by byl volič úředně ověřen včetně emailové adresy, mobilního telefonního čísla, adresy datové schránky a případně bankovní identitou. Je velmi pravděpodobné, že by z volebního procesu odpadli ti, které to prostě a jednoduše nezajímá a nestojí jim to za těch několik stovek.
Volba samotná by byla podmíněna platbou jedné stokorunou, ze které by se následně financovaly kandidující politické strany podle svého výsledku. Věřte, že se člověk rozhoduje úplně jinak, pokud jde o jeho vlastní peníze, jak už to kdysi krásně shrnul Ronald Reagan, což zde parafrázujme takto: „Ano, každý je pro stavbu nové rozhledny, ale optejte se ho nejdřív, zda na ni dá svých pět set korun.“
Každý je pro stavbu nové rozhledny, ale optejte se ho nejdřív, zda na ni dá svých pět set korun.
Ověřené volební seznamy by navíc otevřely cestu ke skutečně moderní a bezpečné elektronické volbě a tím by, mimo jiné, poslaly dopisní korespondenční volby tam kam patří – na smetiště pravěkých reliktů.
Tato varianta omezení všeobecného práva se nám líbí i proto, že nejde o omezení či znevýhodnění zákonem v pravém slova smyslu, ale o pozitivní diskriminaci aktivních občanů.
Námitka, že by tento stav mohl vést ke kupčení s hlasy, je podle nás lichý, a tím víc ve stavu, kdy dnes může volit úplně každý bez omezení.
Druhým argumentem proti všeobecnému volebnímu právu je komplikovanost procesů, které jsou pro voliče často nepochopitelné, neuchopitelné a abstraktní. Kolik voličů umí dohlédnout důsledků zvýšení bankovních sazeb? Kdo doopravdy rozumí tomu, proč je třeba snižovat schodky veřejných rozpočtů? Kdo chápe, že je třeba prosadit i nepopulární kroky, například důchodovou reformu? Kdo rozumí odborné debatě o hrazené a nehrazené zdravotní péči, problematice RVP, posuzování vlivů staveb na životní prostředí (EIA), nákupu zbraní nebo prioritám památkové péče? Nikdo, nebo téměř nikdo.Zde se nabízí princip volitelů, který přenáší rozhodování voličů na volitele. Již jsme o tom jednou psali, přesto to zkusíme ještě jednou vysvětlit.
Většina občanů se ještě jakž takž orientuje v místní (okresní) problematice. V našem návrhu počítáme s volbami do zastupitelstev regionů ve velikosti odpovídající bývalým okresům. V těchto okresních volbách by měl hlas každý dospělý svéprávný občan. Do vyššího stupně zastupitelstev a do Sněmovny by volili již jen zvolení regionální zastupitelé, u kterých se dá předpokládat těsnější kontakt s realitou státní správy. Jinými slovy by se regionální zastupitelé stali voliteli. A převedeno dále by, například, poslanci Parlamentu byli voliteli národních zástupců do EU parlamentu, nebo by volili prezidenta (pokud by tedy už konečně nebyl hlavou státu ten dědičný panovník).
Dvě cesty omezení všeobecného volebního práva – zapsáním na voličský seznam a zavedením volitelů – by mohly zracionalizovat dnes značně loterijní charakter voleb zastupitelů. Tyto cesty se dají i do jisté míry kombinovat.
Žádný z těchto nápadů sám o sobě nezmění druhou stranu rovnice – nabídku vhodných politiků, kandidátů. O tom zase příště.
Napsat komentář