Text Zastavit stát byl jedním z našich prvních článků na Rádiu Radecký. Hovořil o nabobtnalém státu, který trpí těžkou nadváhou a nedokáže se pohnout z místa…
Domníváme se, že dnes v ČR neexistuje strana, která by dokázala propojit čtyři nohy do jednoho parlamentního křesla. Nohy nebo-li principy 1) pevné ideologické představy, 2) praktických řešení, 3) uvěřitelných kandidátů a 4) přesvědčených voličů.
Svým způsobem situace připomíná známý vtip z dob socialismu, ve kterém zboží může být kvalitní a levné, ale pak nebude k sehnání. Nebo bude k mání a levné, ale určitě nebude kvalitní. Případně bude k sehnání a kvalitní, ale to zase nebude levné…
V případě politický stran platí, že čím více jsou ideologicky kované (Karlovci, Svobodní, Zelení atp.), tím méně praktických řešení nabízejí a tím hůř se jim přesvědčují voliči, kterým většinou nestačí jedno velké téma. A skutečná nouze je dnes hlavně o ochotné a schopné kandidáty. Ti se tu jaksi neurodili.
Těžko říct, zda je na vině ta p(r)odělaná epizoda komunismu, či chorobná dědičná finanční negramotnost, ale z nějakého nám nepochopitelného důvodu si lidé myslí, že je-li studium zdarma, musí to být dobře. Není! A přitom na politické scéně dnes chybí strana, která by to dokázala říct nahlas: “České školy potřebují školné jako prase drbání.”
Za prvé školné zdarma znamená, že studentům jejich studium platí ti, kdo sami nestudují. Lehce lidověji řečeno na studium budoucím šéfů přispívají rodiče budoucích podřízených.
Za druhé školné zdarma znamená, že přežívá mnoho zcela zbytečných oborů, protože proč by je někdo nestudoval, když jsou zdarma. A ruku na srdce, zde lobují často učitelé těchto oborů, kteří dobře vědí, že za peníze by k nim nikdo studovat nešel.
Za třetí studium „zdarma“ znamená, že školám chybí peníze. A školy potřebují moc peněz, aby mohly dobře zaplatit učitelům, mohly postavit nové učebny, tělocvičny, mohly nakoupit moderní vybavení atp.
Přirozeně nelze vyřešit veškeré problém dnešního školství zavedením školného. Ale je to jeden konkrétní a velmi symbolický krok vpřed.
Nyní dvě důležité poznámky. Když hovoříme o školném, hovoříme jedním dechem také o garantované půjčce na studium. A pokud hovoříme o školném, nemusí jít jen o vysoké školy. Zcela upřímně by to podobně mohlo fungovat i na středních školách, byť tam ale, protože drtivá většina středoškoláků plní státem nařízenou povinnou školní docházku (a na základkách logicky také), existuje lepší instrument – voucher/poukázka. (Těm se můžeme věnovat jindy.)
Systém placeného školného stojí na čtyřech pilířích – 1) výši školného (cenu učebního programu) stanovují školy samy. 2) Stát neplatí školné přímo školám, ale poskytuje studentům bezúročnou půjčku, případně půjčku s úrokem na úrovni inflace. 3) Student začne půjčku splácet v okamžiku, kdy jeho roční příjem dosáhne určitého násobku ročního školného, případně po dovršení třicátého roku života. 4) Půjčku lze splácet velmi pomalu.
Teoreticky stát studentům nepůjčí víc, než kolik by platil ze státního rozpočtu při “školném zdarma”. V praxi je ovšem možné, že si školy řeknou o více, než nyní. Upřímně se to dá očekávat a je to též jeden z argumentů “pro” zavedení školného. Na rozdíl od dnešní situace se ale peníze státu vrátí časem zpět.
Zavedení školného umožní školám motivovat studenty k vyšším/lepším výkonům, které jim mohou zajistit slevy na školném, případně stipendia. Mnohem méně studentů si bude studium rozkládat a zbytečně prodlužovat, protože se tím jen více zadluží.
Dá se předpokládat dramatický pokles zájmu o obory, které v reálu nabízejí hlavně studentský život “zdarma” a titul Mgr. To je ten již zmiňovaný sebeočistný efekt. (A pozitivní role fungujícího konkurenčního prostředí.)
Český stát přestane dotovat slovenské studenty. A na některých oborech odpadnou trapné momenty, kdy zahraniční (=platící) studenti zažívají jiný přístup, než ti místní.
Fakulty získají zdroje na platy dobrých učitelů.
Trh jistě nevyřeší vše, ale je-li svobodný, umí dobře ocenit hodnotu produktu (=studia). Pokud studenti zjistí, že podobný program nabízí jiná škola levněji, budou se ptát, proč mají platit víc, za co platí a zda se jim to vyplatí. Dodnes si vzpomínám na své první placené školení, při kterém jsme doslova vypískali přednášejícího, který byl z fakulty zvyklý přijít pozdě, odvykládat dávno sepsané a pustit studenty domů dřív. My po něm, kupodivu, chtěli výkon adekvátní ceně kurzu…
Napsat komentář